Duhová nevěsta
Duhová nevěsta: Pohádka o barvách a lásce
V hlubokém lesním srdci, kde se sluneční paprsky proplétají mezi hustým listím a vzduch voní po mechu a divokých květech, žila kdysi dávno princezna. Nebyla to však obyčejná princezna, o jakých se píší v knihách. Její vlasy měly barvu zapadajícího slunce, oči se jí třpytily jako horské potůčky a její srdce bylo stejně čisté jako sníh na vrcholcích hor. Říkalo se jí princezna Barunka, avšak její pravé jméno, které znaly jen ty nejstarší stromy a nejmoudřejší skřítci, bylo Duhová nevěsta. Proč? Protože její krása byla tak mimořádná a její duše tak plná barev, že se zdálo, jako by ji sám duhový oblouk po dešti utkal.
Příběh princezny Barunky a jejího neobyčejného osudu je jedním z těch, které se předávají z generace na generaci, šeptají se u večerního ohně a dodávají naději těm, kteří ji nejvíce potřebují. Je to pohádka o hledání pravé lásky, o odvaze postavit se nepřízni osudu a o tom, že i v těch nejtemnějších chvílích může zazářit světlo barev a naděje. Princezna Barunka byla zasnoubena s princem z dalekého království, mužem s dobrým srdcem, ale s duší tak šedivou jako zamračený den. Její rodiče, král a královna, si přáli toto spojení kvůli politickým výhodám a bohatství. Barunka však v hloubi duše věděla, že její srdce patří někomu jinému, někomu, kdo vidí svět v celé jeho pestrosti a kdo by s ní mohl sdílet radost z každého nového dne.
Jednoho dne, když se Barunka procházela po královské zahradě, zaslechla zpěv. Nebyl to obyčejný zpěv, ale melodie tak něžná a plná citu, že se jí rozbušilo srdce. Zpěv pocházel od mladého malíře, který se jmenoval Adam. Adam nebyl princ ani rytíř, ale jeho ruce uměly malovat takové obrazy, že se zdálo, jako by z plátna ožívaly. Jeho srdce bylo plné barev a jeho oči viděly krásu v každém kvítku, v každém listu, v každém paprsku slunce. Barunka a Adam se do sebe okamžitě zamilovali. Jejich láska však byla zakázaná. Král a královna se dozvěděli o jejich tajných setkáních a rozzlobili se. Adam byl vyhnán z království a Barunka byla nucena připravovat se na svatbu s princem, který ji ani nemiloval.
Barunka byla zoufalá. Její duše, kdysi plná barev, se začala halit do smutku. Jednoho večera, když seděla u okna a hleděla na oblohu, objevila se nad ní duha. Nebyla to obyčejná duha, ale duha tak jasná a zářivá, že se zdálo, jako by se skládala z tisíců malých světlušek. V tu chvíli si Barunka vzpomněla na slova staré moudré víly, která jí kdysi řekla: „Když se tvé srdce naplní smutkem, hledej barvy. V barvách je síla a v barvách je naděje.“ S novou odvahou se Barunka rozhodla utéct. Oblékla si šaty utkané ze všech barev duhy a vydala se na cestu za Adamem.
Její cesta nebyla snadná. Musela projít temným lesem, překonat rozbouřenou řeku a čelit mnoha nástrahám. Ale vždy, když se cítila ztracená, objevila se před ní duha, která jí ukazovala cestu. Nakonec dorazila do Adamovy skromné chaloupky. Adam ji s radostí přivítal a řekl jí, že její šaty ze všech barev duhy jsou tím nejkrásnějším, co kdy viděl. Společně pak namalovali obraz, který zachycoval jejich lásku a sílu barev. Tento obraz byl tak kouzelný, že se stal symbolem naděje pro všechny, kdo trpěli nedostatkem lásky a barev ve svých životech. A tak princezna Barunka, Duhová nevěsta, našla svou pravou lásku a žila šťastně až do smrti, obklopená barvami a radostí.
Příběh Duhové nevěsty je často zmiňován v kontextu české literatury a filmografie, ačkoliv není tak rozšířený jako některé jiné klasické pohádky. Autorem této pohádky, nebo alespoň její známější verze, je často připisován Božena Němcová, která sbírala a zapisovala lidové pohádky. Je však důležité poznamenat, že mnoho pohádek má kořeny v ústním podání a Němcová je často adaptovala a stylizovala. Některé verze příběhu se mohou lišit v detailech, ale základní motiv princezny, která hledá pravou lásku navzdory společenským očekáváním a nachází ji v umělci s barevnou duší, zůstává stejný. Co se týče filmových adaptací, příběh Duhové nevěsty se objevil na filmovém plátně v různých podobách. Jednou z nejznámějších českých filmových adaptací je pohádka z roku 1969 s názvem „Duhová nevěsta“, kde hlavní role ztvárnili Jana Brejchová jako princezna a Petr Štěpánek jako malíř. Film se vyznačuje poetickým zpracováním, krásnou výpravou a hudbou, která podtrhuje magickou atmosféru příběhu. Občas se tento motiv objevuje i v seriálových zpracováních pohádek, kde se jednotlivé epizody věnují různým příběhům.
Představme si nyní, jak by mohla vypadat omalovánka s motivy pohádky Duhová nevěsta. Stránky by byly plné obrázků, které by dětem umožnily oživit si příběh vlastními barvami. Na první stránce by mohl být velký obrázek princezny Barunky v jejích nádherných šatech utkaných ze všech barev duhy, obklopené květinami a motýly. Děti by se mohly vyřádit na barvách jejích šatů, na zářivých barvách duhy, která by se mohla klenout nad ní. Další stránky by mohly zobrazovat Adama, jak maluje, s paletou plnou všech odstínů barev, a jeho obrazy, které by mohly být zobrazeny jako jemné kresby čekající na vybarvení. Mohl by zde být i obrázek krále a královny, kteří vypadají přísně, a princ z dalekého království s trochu nudným výrazem ve tváři. Nechyběly by ani scény z cesty princezny – temný les, kde by se mohly vybarvit stromy v různých odstínech zelené a hnědé, nebo rozbouřená řeka s vlnami v modré a šedé. Vrcholem by pak byl obrázek princezny a Adama společně, jak drží svůj magický obraz, obklopeni slunečním svitem a duhou. Omalovánka by mohla obsahovat i malé obrázky víly, moudrého stromu nebo dokonce lesních zvířátek, která princezně na její cestě pomáhala. Každá stránka by byla malým dobrodružstvím, které by dětem umožnilo ponořit se do světa barev, lásky a odvahy, který Duhová nevěsta představuje.
Omalovánky pro dospělé
Asterix a Obelix
Vše pro kolo
Batman
Cestovatelské stránky
Alf
Dětské Elektronické online omalovánky
Ben 10
Obrázky s auty pro nejmenší k vytištění