Katharine Hepburn
Raný život a divadelní začátky
Katharine Houghton Hepburn se narodila 12. května 1907 v Hartfordu ve státě Connecticut. Její otec, Thomas Norval Hepburn, byl uznávaný chirurg a propagátor zdravého životního stylu, zatímco matka, Katharine Martha Houghton, byla aktivní sufražetka a bojovnice za ženská práva. Rodinné prostředí bylo liberální a intelektuální, což silně ovlivnilo její nezávislou osobnost. Katharine byla druhá z šesti dětí a od útlého věku byla povzbuzována k samostatnému myšlení a fyzické aktivitě. V roce 1928 absolvovala Bryn Mawr College s titulem z historie a filozofie, kde se také začala věnovat divadelní tvorbě. Po studiích se přestěhovala do New Yorku s ambicí stát se herečkou. Její raná divadelní kariéra byla plná vzestupů a pádů; často byla propouštěna kvůli svému nekonvenčnímu chování a zvláštnímu hlasu. Přesto se nevzdávala a trpělivě hledala příležitosti. První větší úspěch zaznamenala na Broadwayi v roce 1932 v divadelní hře „A Warrior’s Husband“, kde ztvárnila roli amazonské princezny a upoutala pozornost svým energickým projevem.
Vstup do Hollywoodu a první úspěchy
Díky svému divadelnímu úspěchu si Katharine Hepburn brzy všiml Hollywood. V roce 1932 podepsala smlouvu se společností RKO Pictures a debutovala ve filmu „A Bill of Divorcement“ po boku Johna Barrymorea. Její jedinečný vzhled, ostré rysy a aristokratické vystupování ji okamžitě odlišily od ostatních hereček té doby. Hned následující rok, 1933, získala svou první Cenu Akademie za nejlepší ženský herecký výkon za roli ambiciózní herečky Evy Lovelace ve filmu „Morning Glory“. Následovaly další úspěšné filmy jako „Little Women“ (1933) a „Alice Adams“ (1935), za který získala další nominaci na Oscara. Byla známá pro svůj odmítavý postoj k lesku Hollywoodu, neposkytovala rozhovory, nenosila make-up a preferovala kalhoty před sukněmi, což bylo v té době velmi neobvyklé. Tento přístup, ačkoliv jí zpočátku přinášel popularitu, se později stal problémem. Na konci 30. let se kvůli několika komerčně neúspěšným filmům, jako byly například „Sylvia Scarlett“ (1935) nebo „Bringing Up Baby“ (1938), ocitla na seznamu hereček označených jako „box office poison“ (jed pro pokladny).
Návrat na vrchol a partnerství se Spencerem Tracym
Kariéra Katharine Hepburn se zdála být v ohrožení, ale ona se nevzdávala. V roce 1939 se vrátila na Broadway s divadelní hrou „The Philadelphia Story“, kterou pro ni speciálně napsal Philip Barry. Hra se stala obrovským hitem a Katharine získala filmová práva. V roce 1940 se natočila filmová adaptace, kde ztvárnila hlavní roli Tracy Lord po boku Caryho Granta a Jamese Stewarta. Film byl kasovním trhákem a získal jí další nominaci na Oscara, čímž si znovu upevnila svou pozici v Hollywoodu. V roce 1942 se poprvé objevila na plátně se Spencerem Tracym ve filmu „Woman of the Year“. Tento film odstartoval nejen jejich velmi úspěšnou hereckou spolupráci, ale také hluboký a komplikovaný osobní vztah, který trval 26 let až do Tracyho smrti v roce 1967. Společně natočili devět filmů, včetně „Adam’s Rib“ (1949), „Pat and Mike“ (1952) a „Guess Who’s Coming to Dinner“ (1967). Jejich chemie na plátně byla nepřehlédnutelná a jejich duety patří k vrcholům filmové historie. Vztah se Spencerem Tracym byl utajován před veřejností, protože Tracy byl ženatý a katolík, který odmítal rozvod. Katharine se stala jeho oddanou společnicí a pečovatelkou, zejména v jeho pozdějších letech, kdy bojoval se závislostmi a zdravotními problémy.
Pozdní kariéra a další ocenění
Po Tracyho smrti se Katharine Hepburn na nějakou dobu stáhla z veřejného života. Vrátila se však s plnou silou a pokračovala v natáčení významných filmů. Za roli ve filmu „Guess Who’s Coming to Dinner“ (1967), který natočila krátce před Tracyho smrtí, získala druhou Cenu Akademie. Hned následující rok, 1968, získala třetího Oscara za historické drama „The Lion in Winter“, kde ztvárnila Eleonoru Akvitánskou po boku Petera O’Toolea. Její herecký rozsah byl obrovský, od komedií až po vážná dramata. Mezi její další významné filmy patří „The African Queen“ (1951) s Humphreym Bogartem, za který získala nominaci na Oscara, „Summertime“ (1955) a „Long Day’s Journey Into Night“ (1962), považovaný za jeden z jejích nejlepších výkonů. V pozdějších letech se věnovala také televizní tvorbě a divadlu. V roce 1981, ve věku 74 let, získala čtvrtou Cenu Akademie za film „On Golden Pond“, kde si zahrála po boku Henryho Fondy. Stala se tak jedinou herečkou v historii, která získala čtyři Oscary v hlavní herecké kategorii.
Osobní život a poslední léta
Katharine Hepburn byla známá pro svůj silný smysl pro soukromí a nekonvenční životní styl. Nikdy se nestarala o názory společnosti a žila podle vlastních pravidel. Její jediné manželství s Ludlowem Ogdenem Smithem v roce 1928 trvalo pouze šest let a skončilo rozvodem. Poté se již nikdy neprovdala, ačkoliv měla několik významných vztahů, z nichž ten se Spencerem Tracym byl nejdůležitější. Byla vášnivou sportovkyní, milovala plavání, tenis a golf. Její domov v Old Saybrook v Connecticutu byl jejím útočištěm, kde trávila většinu času daleko od hollywoodské publicity. V 90. letech se postupně stahovala z herectví kvůli zhoršujícímu se zdraví, včetně Parkinsonovy choroby. Její poslední filmovou rolí byla v roce 1994 ve filmu „Love Affair“. Katharine Hepburn zemřela 29. června 2003 ve věku 96 let ve svém domě v Old Saybrook. Byla pohřbena na rodinném pozemku na hřbitově Cedar Hill v Hartfordu. Zanechala za sebou dílo, které zahrnuje více než padesát filmů a mnoho divadelních rolí.
Josef Polášek sourozenci
Jennifer Garner
Patrik Banga wikipedie
Laura Linney
Coolio
Katharine Hepburn
Nina Ricci kdo to je?
Lisa Kudrow
Vlastimil Horváth wiki