Bude moct x moci - co je správně česky?
V českém jazyce se často setkáváme s dvojími formami některých slov, zejména v mluveném projevu, které se pak promítají i do psané podoby. Jedním z takových případů je i sloveso „moci“ a jeho varianty. Pojďme se podívat, která z nich je podle pravidel správná.
„Bude moct“ nebo „bude moci“?
Správná varianta je podle pravidel českého pravopisu a mluvnice jednoznačně „bude moci“. Tvar „moct“ je nespisovný a jedná se o hovorovou, zkrácenou podobu infinitivu slovesa „moci“, která se často vyskytuje v běžné mluvené řeči, zejména v Čechách.
Slovní druh a mluvnické kategorie
Slovo „moci“ je sloveso, konkrétně se jedná o infinitiv, neboli neurčitý slovesný tvar. Infinitiv je základní, nepřechýlená forma slovesa, která vyjadřuje děj bez určení osoby, čísla, času nebo způsobu. Z tohoto důvodu se u infinitivu neuplatňují kategorie jako pád, rod nebo vzor, které jsou typické pro jména (podstatná jména, přídavná jména). Slovesa se naopak ohýbají (časují) podle osoby, čísla, času, způsobu, rodu a vidu (dokonavý/nedokonavý). Sloveso „moci“ je nedokonavé.
Význam slova „moci“
Sloveso „moci“ vyjadřuje především schopnost, možnost nebo dovolení k vykonání nějaké činnosti.
- Schopnost: „Jsem schopen to udělat.“ (Např. „Můžu zvednout těžké břemeno.“)
- Možnost: „Je možné, že se to stane.“ (Např. „Může pršet.“)
- Dovolení: „Smím to udělat.“ (Např. „Můžete odejít.“)
Synonymum
Jako synonymum ke správnému výrazu „moci“ můžeme použít například slovní spojení „být schopen“ nebo sloveso „smět“.
Příklady použití ve vzorových větách
Následující příklady ilustrují správné použití slovesa „moci“ v různých kontextech:
- „Pokud budeš moci, prosím, pomoz mi s tím úkolem.“
- „Věřím, že to budeš moci zvládnout, i když je to náročné.“
- „Zítra nebudu moci přijít do práce, musím jít k lékaři.“
- „Kdy budeš moci zavolat zpět? Potřebuji s tebou mluvit.“
- „Jestliže budou moci, rádi se k nám připojí na výlet.“
- „I když v mluvené řeči často uslyšíte „nebude moct“, spisovně je to špatně.“
Zajímavosti a shrnutí
Zkracování infinitivů na „-t“ (např. „moct“, „říct“, „péct“) je velmi rozšířený jev v češtině, který je typický pro nespisovnou, hovorovou řeč. Vzniká zjednodušením výslovnosti a je natolik běžný, že si mnoho rodilých mluvčích ani neuvědomuje, že se jedná o odchylku od spisovné normy. V písemném projevu, zejména v oficiálních dokumentech, školních pracích nebo publicistice, je však nezbytné dodržovat spisovnou podobu „moci“, „říci“, „péci“ apod.
Tato tendence ke zkracování se projevuje u všech sloves, jejichž infinitiv končí na „-ci“ nebo „-ct“. Původní infinitivní koncovka v češtině byla „-ti“ (např. „nésti“, „vésti“), která se v průběhu vývoje jazyka změnila na „-ci“ (např. „nést“, „vést“ nebo „moci“, „říci“). Hovorová podoba „moct“ tak představuje další fonetickou redukci.
Závěr
Shrnuto a podtrženo, v písemném projevu a tam, kde je vyžadována spisovná čeština, používejte vždy tvar „moci“. Tvar „moct“ si ponechejte pro neformální mluvenou komunikaci.
Pohádková kačenka
Akorát x akorád
Termín Dermatovenerologie
Bys x by jsi
Co znamená zkratka CSc.?
Brzské x brzké
2. kniha královská 9
Buřty x vuřty
Omalovánka Prase