Všiml x všimnul - co je správně česky?

V českém jazyce se setkáváme s mnoha jevy, které mohou rodilé mluvčí i studenty češtiny mást. Jedním z nich je i kolísání mezi tvary sloves v minulém čase, zejména u sloves končících v infinitivu na „-nout“. Příkladem jsou právě slova „všiml“ a „všimnul“. Pojďme se podívat, která varianta je správná a jaké jsou mezi nimi rozdíly.

Správnost variant „všiml“ a „všimnul“

Odpověď na otázku, zda je správně „všiml“, nebo „všimnul“, není jednoznačná.

Obě varianty jsou z hlediska české gramatiky považovány za správné

, nicméně existují mezi nimi rozdíly v úzu a stylistické vhodnosti.

„Všiml“ je kratší a tradičnější tvar, který je

preferován ve spisovné češtině

, v oficiálních textech a ve formálním projevu. Je to tvar, který odpovídá obecným pravidlům tvoření minulého času u většiny sloves zakončených na „-nout“, kde se v mužském rodě jednotného čísla hláska „-u-“ vypouští (např. „táhnout“ – „táhl“, „stoupnout“ – „stoupl“, „sáhnout“ – „sáhl“).

„Všimnul“ je delší varianta, která si zachovává hlásku „-u-“ z infinitivu. Tento tvar je

častější v mluvené řeči

, v neformálním projevu a v některých nářečích, zejména v Čechách. Ačkoliv je gramaticky přijatelný, v písemném, zvláště pak ve formálním projevu, je méně doporučován a může působit hovorověji či nespisovněji. Je to způsobeno analogií s jinými slovesy, která si „-nu-“ v minulém čase ponechávají (např. „minout“ – „minul“, „pohnout“ – „pohnul“).

Slovní druh a gramatické kategorie

Slova „všiml“ a „všimnul“ jsou tvary

slovesa

(verb). Konkrétně se jedná o tvary

minulého času

(préterita) zvratného dokonavého slovesa

„všimnout si“

Slovní druh: Sloveso

Čas: Minulý čas (préteritum)

Osoba: 3. osoba

Číslo: Jednotné číslo

Rod: Mužský rod (životný i neživotný)

Vid: Dokonavý (vyjadřuje ukončenou akci)

Zvratnost: Ano, s částicí „si“ (všimnout si)

V českém jazyce se u sloves nehovoří o pádě ani rodu v tom smyslu jako u podstatných jmen či přídavných jmen. Slovesa se časují a mají různé mluvnické kategorie jako osoba, číslo, čas, způsob, rod (činný/trpný) a vid. Termín „vzor“ se u sloves používá pro jejich konjugační třídu, ale ne v tak přímé analogii jako u jmenných vzorů.

Příklady použití ve větách

Zde jsou příklady použití preferovaného tvaru „všiml“:

„Petr
všiml
si, že má rozvázanou tkaničku.“

„Nikdo si
nevšiml
jeho tichého příchodu.“

„Rychle si
všiml
chyby v textu a opravil ji.“

„Když se otočil,
všiml
si jí v davu a usmál se.“

„Přestože byl unavený,
všiml
si drobného detailu na obraze.“

Synonymum a význam

Synonymem ke správnému výrazu „všimnout si“ může být například

„zaznamenat“

„postřehnout“

„spatřit“

nebo

„uvědomit si“

(s mírně odlišným významovým odstínem).

Význam slovesa „všimnout si“ spočívá v

„zaměření pozornosti na něco nebo někoho, čímž dojde k jeho či jejímu zaznamenání, postřehnutí nebo uvědomění si“

. Jde o akt percepce, kdy si člověk všimne nějakého detailu, události nebo osoby, která předtím unikala jeho pozornosti nebo ji nezpracoval. Může jít o vizuální, sluchové nebo jiné smyslové vnímání.

Zajímavosti k tématu

Fenomén kolísání mezi tvary s „-nu-“ a bez „-nu-“ v minulém čase u sloves na „-nout“ je v češtině poměrně rozšířený. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR (ÚJČ) obecně doporučuje kratší tvary jako spisovné (např. „sáhl“ místo „sáhnul“, „stoupl“ místo „stoupnul“). Nicméně v hovorové řeči jsou delší tvary často frekventovanější a nikdo je nepovažuje za chybu.

Tato tolerance k delším tvarům svědčí o dynamice jazyka a jeho přizpůsobování se běžné komunikaci.

Důležité je si uvědomit, že i když jsou obě varianty gramaticky správné, volba mezi „všiml“ a „všimnul“ může ovlivnit celkový dojem z textu nebo projevu. V akademickém, úředním nebo literárním kontextu je vždy bezpečnější a vhodnější sáhnout po kratší a tradičnější variantě „všiml“, zatímco v běžné konverzaci je „všimnul“ zcela přijatelné.

Omalovánka Bábovka
Vlevo x v levo
Termín Účtenková loterie
Vuřt x buřt
Význam slova Hmoždíř
Viz x viz.
Termín Šafrán
Vyměnit x vyměnit
Kdo je Houslista?

(build:3565791062)